Ačkoli se někdy může zdát, že jsme pány svého osudu, skutečnost je taková, že většinou o tom, kdo a kdy vstoupí do našeho života a kdy z něj odejde, nerozhodujeme my.
Často se v našem životě objeví lidé jako nečekaní hosté a zanechají v našich duších nesmazatelný otisk. Tito lidé přicházejí jen na krátkou dobu, na okamžik, aby nám sdělili důležité poselství, nebo abychom se od nich něco naučili. Jsou to naši průvodci, kteří nás učí důležitým lekcím o lásce, odpuštění, soucitu a vděčnosti.
A i když je to někdy bolestné, pomáhají nám odhalit aspekty našeho charakteru, které potřebujeme zdokonalit a nabízí příležitost k růstu a sebepoznání.
Nastavují nám zrcadlo, které nám ukazuje naše vlastní nedostatky a slabiny, ale také nezřídka přináší do našeho života svěží vítr změny. Jejich krátká přítomnost může být jako jiskra, která zapaluje nové plameny v naší duši a rozdmýchává v nás vášeň pro život.
Nezoufejme, když se někdo v našem životě objeví, jen aby pak zase zmizel.
Nechme osudu, aby nám ukázal cestu a přijměme všechny, kteří přicházejí a odcházejí, jako součást větší mozaiky našeho příběhu. S vědomím, že každý člověk, který vstoupil do našeho života, nám přinesl něco zvláštního a jedinečného.
I když se cítíme zranitelní, jakmile odchází někdo, koho jsme milovali, měli bychom si uvědomit, že všechna ta setkání a rozloučení nám přinášejí cenné lekce a pomáhají nám stát se silnějšími a moudřejšími.
Možná, že až se zpětně ohlédneme, uvidíme, že každý vstup a každý odchod měl svůj smysl a přinesl nám něco, co jsme potřebovali pro náš duchovní vývoj a naši cestu vpřed.