EGO, TO TEMNÉ JÁ, KTERÉ JE TAK HLUBOCE ZAKOŘENĚNO V NAŠÍ OSOBNOSTI!
Je nepozorovanou myslí, hlasem v hlavě, který předstírá, že je námi.
Tento egoistický hlas se převážně zabývá negativními emocemi, vypráví příběh, kterému tělo věří a reaguje na něj.
TĚLO JE K EGU PŘIPOUTÁNO.
A tak žijeme neustále ve stínu nejistoty, jsme úzkostní, nespokojení a vytváříme si bezpočet potřeb.
Pokud jsme například jako děti zažívali nedostatek ocenění, pochvaly, lásky nebo pozitivního potvrzení, můžeme následně vyvinout silnou touhu po těchto věcech v dospělosti. Potřebujeme uznání od druhých, usilujeme o dosažení určitého sociálního postavení a věčně se srovnáváme s ostatními.
Bohužel, jsme živočišným druhem, který sešel z cesty a zabloudil. Neustále lpíme na minulosti, ztrácíme se v představách a iluzích, co by mohlo být a zapomínáme na to, co skutečně je.
CESTA K OPRAVDOVÉMU POCITU ŠTĚSTÍ ZAČÍNÁ V OKAMŽIKU, KDY SE NAUČÍME DÍVAT SE NA SVÉ MYŠLENKY S ODSTUPEM.
Je to, jako když sedíme na břehu řeky a sledujeme proudící vodu. Uvědomujeme si, jak naše myšlenky přicházejí a odcházejí, aniž bychom se s nimi ztotožňovali.
JSME POUZE POZOROVATELÉ, SLEDUJÍCÍ TOK ŽIVOTA, KTERÝ SE DĚJE SKRZE NÁS.
Postupně se naučíme rozpoznávat, že nejsme svými myšlenkami. Prostě se od nich oddělíme. Jedině tak se můžeme osvobodit z otroctví ega a z jeho stále dokola našeptávajících příběhů.
NENECHTE SE DONEKONEČNA VLÁČET MINULOSTÍ!
ZBAVTE SE SVÝCH PODVĚDOMÝCH PROGRAMŮ!
Je to cesta, kterou by každý z nás měl projít. Je to cesta k znovunalezení naší vlastní pravdy a autenticity. A když ji odhalíme, nemůžeme žít jinak, než životem, který je plný lásky, míru a naplnění.